Topinambur je z hlediska nároků na podmínky prostředí velmi skromná a přizpůsobivá plodina. Je zcela adaptován na naše přírodní podmínky a lze ho pěstovat na celém území od nížin až do podhůří.

Na půdu nemá topinambur zvláštní nároky. Nejlépe mu vyhovují lehčí až střední hlinitopísčité až hlinité půdy, dobře však roste i na těžších půdách. Daří se mu dobře i na chudších půdách, v nichž dovede získávat silným kořenovým systémem živiny z méně přístupných forem a z hlubších vrstev půdy. Na úrodné půdě poskytuje zvláště vysoké výnosy.

Nároky této rostliny na vláhu jsou střední. Sucho snáší lépe v první polovině léta, zatímco v období růstu hlíz, hlavně v srpnu a září, má vyšší nároky na vláhu. Celkově je topinambur podstatně odolnější proti suchu než brambory, ale na dostatek srážek nebo závlahu reaguje vysokou produkcí hlíz i natě. Zamokřené pozemky s vysokou hladinou spodní vody jsou však pro něj nevhodné.

Topinambur je poměrně málo náročný na teplo. Jeho hlízy dobře vzdorují silným mrazům a v půdě snesou teploty asi do -30 °C. Hlízy sice zmrznou, ale buňky zůstanou nepoškozené a po rozmrznutí jsou životaschopné stejně jako před zmrznutím. Tato odolnost umožňuje ponechat hlízy přes zimu v zemi, což je vzhledem k jejich obtížné skladovatelnosti velmi výhodné. Nadzemní orgány však mrznou již při -3 až -5 °C.

Topinambury mají z hlediska obdělávání charakter okopaniny, jejich pěstování je velmi podobné pěstování brambor. Protože se k nim z agrochemikálií aplikují nanejvýš průmyslová hnojiva (lepší jsou organická hnojiva) a žádné pesticidy, jsou považovány za ekologickou plodinu.

Topinambury se v našich podmínkách množí hlízami. Hlízy použité k sadbě by neměly být menší než 30mm, nesmějí být mechanicky poškozené a hnijící.

Na světě existují desítky různých odrůd topinamburu, ale většina z nich není oficiálně zaregistrovaná a neprodukuje se u nich certifikovaná sadba, která je zdravotně kontrolovaná. To platí jak v EU, tak i v ČR, kde dnes není registrovaná žádná odrůda topinamburu ani ve Státní odrůdové knize ČR, ani ve společném katalogu odrůd zemí EU.

Topinambury lze sázet na podzim i na jaře. Předností podzimní výsadby je, že porost na jaře dříve vzejde, lépe využije zimní vláhu, vegetační doba je delší a výnosy zpravidla jistější, stabilnější. Její výhody se projeví zvláště v letech s pozdějším příchodem jara, kdy se jarní výsadba opozdí, navíc musíme často sázet naklíčené hlízy (problém při mechanizované výsadbě), kdy se klíčky ulámou a úroda bývá nižší. Lze ji však doporučit jen na lehčí půdě a tam, kde nehrozí poškození hryzci, hraboši a na polích případně černou zvěří.

Naopak do těžších vlhčích půd sázíme jenom na jaře, protože by přes zimu mohla sadba hnít.

Na podzim se topinambury sázejí poněkud později (asi od poloviny října do zamrznutí půdy), aby hlízy již do mrazů nevzešly, protože mladé výhonky by mrazy zničily.

Na jaře je sázíme co nejdříve, jakmile je zpracovatelná půda, aby začaly brzy růst a mohly využít delší vegetační období pro vyšší výnos hlíz.

Topinambury pěstujeme v hrůbcích jako brambory, proto zrytý záhon či zorané pole před sázením urovnáme a dobře prokypříme jako pod brambory (alepoň 15 cm hluboko.) Sázíme je jako brambory, a to buď ručně do předem zhotovené brázdy, kterou ihned po výsadbě zahrneme a navršíme hrůbek, nebo na poli sazečem na brambory.

Šířka řádku je obvykle 60 - 75 cm, vzdálenost hlíz v řádku 30 - 50 cm. (na podzim sázíme asi 10 - 12 cm hluboko, na jaře do písčitější půdy 8 - 10 cm a do těžší jílovitější jen asi 6 - 8 cm.

Topinambur je nenáročný na ošetřování, neboť vyniká vysokou konkureční schopností vůči plevelům. Pouze na začátku vegetace je potřeba regulovat plevel okopávkou (na poli lze vláčet, plečkovat, či proorávat) jako u brambor.

Plodina se pěstuje bez herbicidů.

Pro běžnou potřebu drobných pěstitelů je vhodné sklízet čerstvé hlízy průběžně od konce léta a až do jara včetně zimního období, pokud není zamrzlá půda. Na zahrádce většinou sklízíme rostliny postupně a nať můžeme odstranit třeba až před sklizní.

Dlouhodobější skladování hlíz topinamburu v běžných podmínkách je obtížné, pokud není k dispizici chladící box nebo termosklad a nelze přesně regulovat teplotu a vlhkost vzduchu. Hlízy topinamburu nemají zkorkovatělou slupku jako brambory a snadno vysychají. Dále již následkem poněkud vyšších teplot běžných například ve sklepech snadno plesnivějí a zahnívají. Proto se pro dlouhodobější skladování doporučuje ukládat hlízy topinamburu při nízké teplotě, ne vyšší než 0 - 2 °C. Aby nevysychaly, svědčí jím vysoká relativní vlhkost vzduchu, která se blíží hodnotě 100%.

Pokud se však ztrátou vody hlízy zcvrknou, lze to napravit jejich politím či namočením ve vodě. Výhodou je, že hlízám topinamburu nevadí, když při skladování zmrznou. I po zmrznutí na kost přijdou po pozvolném rozmrznutí k sobě a mohou se jíst i sázet.

V malém množství je lze i dlouhodobě uchovat (několik měsíců) v ledničce v uzavřeném igelitovém obalu (orosí se a hlízy nevysychají).

Krátkodoběji (2 - 4 týdny), uskladníme hlízy nejlépe venku ve vlhkých pilinách nebo v kypré zemině. Lze je však skladovat v igelitové tašce např. na balkoně či v nevytopené místnosti nebo v přepravce (1 - 2 vrstvy hlíz) ve sklepě.

Topinambur náleží k plodinám, které na úrodné půdě v příznivých vláhových podmínkách (za předpokladu kvalitního obdělávání a hnojení) produkují vleké množství biomasy i celkové sušiny a poskytují neobyčejně vysoké výnosy hlíz i natě. V běžných podmínkách dosahuje výnosu hlíz 3 - 4 kg/m2.